1.2.3. Středověká kartografie

Rozpad římské říše a vytvořené nových států nepřinesly jen změny politické, ale i sociální, náboženské a kulturní. Různým vývojem procházejí kulturní oblasti byzantská, latinská, islámská, dále čínská, indická, americká a jiné, a různě se vyvíjí kartografie.

Zatímco v latinské oblasti, kde nositelkou vzdělanosti byla křesťanská církev, se vytváří nový biblický názor a kartografie se v podstatě omezuje na ilustrování teologických textů, nese arabsky mluvící svět i nadále kartografickou tradici řeckého starověku, třebaže časem také omezenou vlivem islámu. I v byzantské oblasti přetrvává vliv Aristotelova učení. Přes silný odpor tzv. syrské školy zůstala zachována představa o kulovém tvaru Země a souvislost s antickou kulturou nebyla přerušena tak jako v latinské oblasti. V Číně překračuje mapování hranice země a šíří se i do zahraničí.

Evropské středověké mapy se v podstatě člení na mapy trojího druhu: tzv. mapy Mappaemundi (pásmové, Beatovy, kruhové mapy); portolánové mapy a podrobné mapy jednotlivých území.

Obr.2.8: Ukázka portolánové mapy