1.2.1. Počátky kartografie

Za jedny z nejstarších dochovaných nálezů umění pravěkých lovců můžeme považovat díla, která vydala naleziště na Moravě, a to zejména Předmostí u Přerova, Dolní Věstonice a Pavlov. Jeden z takových archeologických nálezů, dokládající abstraktní myšlení u období paleolitu a stáří zhruba 25 000 let, byl objeven na tábořišti lovců mamutů u Pavlova na jižní Moravě v roce 1962. Jde o rytinu na hrotu mamutího klu (viz obr.2.1.)

Obr.2.1: Rytina na hrotu mamutího klu

Jednou skupinou odborníků je kresba považována za záznam živočicha nebo kultovní předmět či prostě za abstraktní výtvor bez hlubšího významu.

Pokud by tato kresba měla znázorňovat na příklad zvíře, potom záznam by vyjadřoval vysoký stupeň abstrakce, který v malířském umění bychom přirovnávali snad ke směru "kubismu". Pokud ovšem kresba znamená mapový nákres okolní krajiny tábořiště lovců mamutů u Pavlova, pak by šlo o nejstarší dosud známý kartografický nákres krajiny na světě.

Nejpodrobněji popsal tento nález respektovaný archeolog B. Klíma s bohatými zkušenostmi ve svém oboru a množstvím srovnávacího materiálu (KLÍMA B. 1988)

Prehistorické nákresy s mapovými prvky paleolitického stáří jsou nálezy dvou kostěných destiček z r. 1891 s "mapou" cest a stezek v okolí jeskyní švýcarského Schaffhausenu.

Obr.2.2: Kostěné destičky s mapovými prvky

Podobné objevy byly učiněny na skalách (malby na skalních stěnách) údolí sibiřského Jeniseje, u Ladožského jezera a na Ukrajině. Tam je zvlášť pozoruhodný nález s neobyčejně složitou rytou kresbou na zlomku mamutího klu odkrytou na dávném sídlišti v obci Mezerič (Ukrajina), která zachycuje čtyři nepravidelné kruhy ohraničené zvláštními útvary. Jsou pokládány za stanovitá obydlí složená z mamutích kostí a začleněná do dané terénní situace na břehu řeky a pod radami stromů na skloněném svahu. Je proto vysvětlována jako krajinný náčrt, jakási mapa, která vznikla kresbou kamenného rydla někdy před 13-14 tisíci lety.

Obr.2.3: Kresba na zlomku mamutího klu ze sídliště Mezerič(Ukrajina)

Nástěnná mapa z vykopávek sídliště Çatalhöyük byla nalezena v r. 1963 v turecké Anatolii. Podle radiokarbonové analýzy ja datována do roku 6200 př. n. l. Na délku měří necelé přibližně 3 metry a podle nálezce Jamese Mellaarta zobrazuje město samotné.

Obr.2.4: Nástěnná mapa z vykopávek sídliště Çatalhöyük

Ze 3.tisíciletí př. n. l. pochází rytina loveckého revíru na Majkopské stříbrné váze. Je z vykopávek velké mohyly (kurhanu) v blízkosti kavkazského Majkopu (1897) a jsou na ní patrny prvky sumerského umění. Je uložena v petrohradské Ermitáži.

Obr.2.5: Rytina loveckého revíru na Majkopské stříbrné váze

Asi z poloviny 2.tis. př. n. l. je tzv. Bedolinská mapa, objevená r. 1914 jako skalní kresba na ledovcových ohlazech u Bedoliny v údolí řeky Oglio v sev. Itálii (nedaleko Capo di Ponte). Je to 4m dlouhý plán, který je dílem Camunů, obyvatel této oblasti v době bronzové. Mapa zobrazuje cesty, vodní toky, zavlažovací kanály, značky porostů, studny (kroužky uprostřed s tečkou) a chatrče.

Obr.2.6: Skalní kresba na ledovcových oblazech, Bedolina (Itálie)