2.4.5. KARTOGRAFIE 19.STOLETÍ
Už konec 18. století a zejména nastupující 19.století znamenají nový rozvoj soukromé kartografie. V Německu vznikl v r. 1789 ve Výmaru tzv. Landes-Industrie-Comptoir, který založil Fridrich Justin Bertuch (1747-1822). Zde vycházelo především v letech 1794-1807 dílo Adama Christiana Gaspariho (1752-1830) Allgemeiner Hand-Atlas v tzv. homannovském formátu (73x60cm), obsahující 60 map. Z kartografického oddělení comptoiru vznikl Výmarský geografický ústav (1804-1905), kde vydávání atlasu pokračovalo až do r. 1882, kdy měl už 72 listů.
Ještě významnější byl ústav Justa Perthese (1749-1816) v Gotě, založený r. 1785, který od r. 1801 vydával i mapy. Jeho nejvýznamnějším kartografickým dílem byl Stielerův Hand-Atlas (1. vydání s 50 mapami vyšlo v letech 1817-1823). Adolf Stieler (1775-1836) jim orientoval vědeckou atlasovou kartografii moderním směrem. V ústavu však byli i další významní kartografové – Johann Christopher Bär (1789-1848), pokračovatel Stielerův, Heinrich Berghaus (1797-1884), autor prvního tematického atlasu (Physikalischer Atlas, 1838-1848), Karl Spruner (1803-1892), tvůrce historických atlasů, Emil von Sydow (1812-1873), průkopník školní metodické kartografie, August Heinrich Petermann (1822-1878), první redaktor dosud existujícího časopisu Petermann´s Geographische Mitteilungen (1855) a další. Závod dosud pracuje na původním místě v Gotě ( v letech 1955-1992 nesl název Hermann Haack).
V lipském nakladatelství Velhafen&Klasing vycházel Andreeův Allgemeiner Hand-Atlas v letech 1880-1930, který např. v 7. vydání z r. 1921 měl 222 hlavních a 192 vedlejších map s velice podrobným místopisem. Richard Andree (1835-1912) zpracoval také několik map a jeho syn Carl byl editorem významného časopisu Globus.
Rovněž v Rakousku se atlasová kartografie slibně rozvíjela. Koncem 18. století tu byl významný mapový soubor Josefa Karla Kindermanna (1744-1801) z let 1789-1797, Allgemeiner Grosser Schrämblischer Atlass od Franze Antona Schrämbla (1751-1803), který vznikl v letech 1789-1800, a zejména Franze Johanna Reillyho (1766-1820) Schauplatz der fünf Theile der Welt s 864 mapovými listy, jež vycházely v letech 1789-1806 s neochvějnou pravidelností – každý týden přibyla jedna mapa.
R. 1770 došlo k založení vídeňského nakladatelství Artaria, jehož prvním majitelem byli Italové Carlo Artaria (1747-1808) a jeho bratranec Francesko Artaria (1744-1808). Brzy prodávali a od poloviny osmdesátých let i vydávali mapy, ale pro různé neshody mezi společníky se firma r. 1801 rozpadla. V letech 1801-1804 vytvořili bývalí zaměstnanci závodu – Tranquillo Mollo (1767-1837), který měl svůj podnik už od r. 1798 a Carlův syn Domenico ( Dominik) Artaria (1775-1842) – společnou firmu T. Mollo, Artaria und Comp., ale pak podnikali samostatně, stejně jako od r. 1802 Domenicův strýc Giovanni Cappi (1765-1815). Firma Artaria dosud ve Vídni existuje, od r. 1920 pod jménem Freytag-Berndt und Artaria.
Od r. 1816 sestavoval vídeňský knihař Franz Leopold Schönninger (1790-1877) zemské i hvězdné glóby; závod trval pod vedením jeho potomků do r. 1886. V Olomouci r. 1844 založené nakladatelství Eduarda Hölzela (1817-1892) se přemístilo r. 1861 do Vídně a vydává tam dosud školní zeměpisné atlasy Blasia Kozenna (1821-1871).
Sběratelskou činností Paula Bernarda Molla (1697-1780), brunšvického vyslance u vídeňského dvora, vznikla do r. 1750 jedinečná sbírka asi 12 000 map ( a archeologických kreseb, zčásti podvržených). Je rozdělena na dvě části, tzv. Atlas Austriacus (44 svazků) a Atlas Germanicus (24 svazků). Od r. 1821 je pod názvem Mollova sbírka map uložena v Brně v Moravské Zemské knihovně.
Pokus pořídit pro celý zemský povrch jednotnou mapu vyústil r. 1827 v jeden z největších zeměpisných atlasů. Jeho autor Belgičan Philippe van der Maelen ( Vandermaelen, 1795-1869) vydal v Bruselu šest svazků díla nazvaného Atlas universel se 400 mapami v jednotném měřítku 1:1 641 836 ( 1 čárka = 1900 tois). Je to práce dodnes nedoceněná, předchůdce Mezinárodní mapy světa 1:1 000 000.
