2.4.4.1. FRANCIE
Vedoucí postavení v kartografii získává Francie, kam se přesunulo těžiště tohoto oboru z Nizozemí. Roku 1679 sestavil pro francouzskou akademii věd Jean Pickard (1620-1688) seznam do té doby určených zeměpisných souřadnic míst a tento důležitý materiál úspěšně využil zakladatel astronomicko-geodetické dynastie Cassiniů, Jean Dominique Cassini (před naturalizací Giovanni Domenico, 1625-1712) pro kritickou mapu Francie, která tak získala správné rozměry. Cassini zobecnil určování zeměpisných délek pomocí zákrytu Jupiterových měsíců a po revidovaném vydání jeho efemerid r. 1676 (prvně vyšly 1668) mohla sta evropských měst jeho metodou dobře určit svou zeměpisnou délku vztaženou nyní k základnímu poledníku procházejícímu pařížskou observatoří.
Francouzská kartografická škola od počátku vycházela ze snahy po vědeckosti svých prací. To umožňovalo rozvoj věd ve Francii, organizovaný francouzskou Akademií věd. Pozornost byla věnována teoretickým dílům z matematické kartografie, která řešila nejen vlastní zobrazovaní způsoby, ale i zkreslení v jednotlivých směrech, jež nastávají při převodu z referenčního tělesa do roviny. Tak například J. W. Leibnitz (1646-1716) objevuje gnómonickou mapu jako ortodromickou a doporučuje ji používat jako doplněk Mercatorova loxodromického zobrazení. Jean Lambert (1728-1778) zveřejnil ve svém vědeckém pojednání z r. 1772 řadu zobrazení odvozených zpětně z hodnot zkreslení.
Rovněž v oboru užité kartografie dosahovala Francie značných úspěchů. Pod Cassiniho dohledem byla r. 1679 nakreslena na podlaze třetího patra západní osmiúhelníkové věže pařížské hvězdárny velká mapa světa o poloměru 24 stop ( asi 7,3 m) ve vyrovnávacím azimutálním zobrazení – jako zmenšenou mědirytinu ji vydal r. 1694 jeho syn Jacques (1677-1756).
Mapu Evropy vydal r. 1725 významný kartograf Guillaume Delisle (též de l´Isle , 1675-1726) se správně zakreslenou délkou Středozemního moře v rovnoběžkovém směru, což umožnila znalost značného počtu míst s astronomicky určenou polohou. Delisle je autorem velkého počtu map (143), ze kterých sestavil Atlas Geographique, jehož vydání v r. 1789 se nedožil.
Na Delisla navazuje Jean Baptista Bourguignon d´Anville (1697-1782), největší kartograf 18.stol., který na základě bystré kritiky pramenů a obdivuhodné intuice znázornil krajiny tak dobře, že si vysloužil obdiv současníků. Jestliže G. Delislovi šlo o správné podání celkového obrazu obrysu kontinentů, d´Anvillovou snahou bylo zase věrně zaznačit geografické jevy uvnitř kontinentů. Byl první, kdo zhodnotil a zakreslil pouze věrohodné poznatky a oproštěné od všech nereálností a nelekal se ponechat prázdné plochy pro ta místa, pro která neměl prověřené informace. Proslul zejména první kriticky zpracovanou mapou Afriky z r. 1749, která je ukázkou jeho pracovního stylu – s bílými místy, kam dosud nedošli výzkumní objevitelé, a Asie (1731-1753). Jako první geograf francouzského krále (Ludvíka XV. a Ludvíka XVI.) je autorem 210 map, které byly seskupeny do větších celků, jako např. Atlas Général (1727) a Nouvel Atlas de la China, zpracovaný podle předloh pořízených misionáři v letech 1708-1718.
Jiným významným, i když méně známým kartografem byl Nicolas de Fer (1646-1720), geograf krále Ludvíka XIV., autor nových map kontinentů, dále tvůrci dalších velkých atlasů Didier Robert de Vaugondy (1723-1786), Giller Robert (1686-1766), Jacques Nikolas Bellin (1745-1785), potomci Sansonovi a další.
Vynikajícím dílem francouzské topografické kartografie a vzorem pro ostatní země se stala velká Carte geometrique de France 1: 86 400. Práce na ní (1744-1789) řídili César François Cassini de Thury (1714-1784), který navrhl i zobrazení po něm pojmenované, a jeho syn Jean Dominique Cassini (1748-1845). Mapa měla 184 listů a její vydávání skončilo r. 1851.
