2.4.4.2. NĚMECKO

Německá kartografie je v 18.stol. v rukou norimberské dílny Johanna Baptisty Homanna (1664-1724) a to od r. 1692, a po jeho smrti pod jménem Homannovi dědici až do r. 1813. Norimberské vydavatelství se účinně opíralo o spolupráci s významnými soudobými kartografy – teoretiky, jakými byli například Johann Hübner (1668-1731), Eberhard David Hauber (1695-1765) a zejména Johann Gabriel Doppelmayr (1677-1757).

Závod předčil kvalitou a významem nejen svého předchůdce Jacoba Sandarta (1630-1708), ale i konkurenty, augšpurského Matthäuse Seuttera (1687-1757) a jeho dědice Tobiase Lottera (1717-1777). Tyto dvě firmy (norimberská a augšpurská) převzaly ve střední Evropě úlohu, kterou do té doby pro celý svět zastávali nizozemští vydavatelé, zásobovat zdejší země mapami a atlasy.

Pro samotné Německo byl v r. 1762 vydán Grand atlas d´Allemagne od J.W.A. Jägera s mapami v jednotném měřítku 1:220 000. Toto dílo pro velkou nesourodost podkladů bylo na svou dobu odvážné a předčasné.

V Německu vznikaly podrobné mapy pro jednotlivé celky a po sedmileté válce (1756-1763) byla zhotovena pro střední a východní část státu kabinetní mapa 1:50 000, která však zůstala pouze v rukopisu.