2.3.2.3. ČÍNA
Po vrcholu čínské starověké kartografie, který představoval "otec čínské kartografie" Pchej Siou (224-271), srovnávaný s Ptolemaiem, následovalo další významné období v době dynastie Tang (618-907). Tehdy (801) sestavil Kia Tan (729-805) dvě rozměrné mapy Číny (až 10 x 11 m). Ty byly předlohou map z druhé poloviny 11. století, podle nichž vznikly r. 1137 dvě dosud zachované mapy celé Číny, vyryté na přední a boční straně kamenné stély v někdejším čínském hlavním městě Si-an-fu. Jmenují se Mapa Číny a barbarů (1 : 4 500 000) a Mapa stop Jüa (1 : 3 500 000; Jü je mytický císař). Každá má velikost 75 x 80 cm a Mapa stop Jüa je pokryta čtvercovou sítí o straně čtverce 100 čínských mil zvaných li (1 li = 570,6 m).
Nejsou to však nejstarší čínské zachované mapy. Těmi jsou dvě mapy na hedvábí (tzv. topografická a vojenská mapa) z doby před r. 168 př. Kr., nalezené r. 1973 při vykopávkách chanských hrobů v Ma-wang-tuej (Čchan-ša v provincii Chu-nan) a zobrazující jih centrální části provincie Chu-nan.
Dalším významným čínským kartografem v období dynastie Sung byl Šen Kuo (1031-1095), který r. 1067 sestavil Mapu všech Čchou a Hsien Číny (1 :900 000). Nejstarší čínská tištěná mapa je z r. 1155. Byla ilustrací v encyklopedii a zobrazuje západní území Číny a části Velké čínské zdi.
Vrcholem čínské kartografie středověku bylo dílo kartografa Ču Su-pena (1273-1333). Ten jako poutník i jako vysoký státní úředník hodně cestoval a na základě autopsie i zkušeností svých předchůdců sestavil po desetileté práci v r. 1320 velkou mapu Číny. Ta se zachovala pouze v revidované verzi Lo Hung-khsiena (1504-1564), který ji vydal v listech ve formě atlasu asi r. 1560. Ten byl ještě v roce 1655 podkladem díla Novus atlas Sinensis Martina Martiniho (1614 - 1661). Ve 14. století začala čínská kartografie upadat a ztratila svou originalitu.
