2.3.3. RENESANCE KARTOGRAFIE

Ve většině zemí západní a střední Evropy dochází ve 14.-15. století ke hnutí za znovuzrození, renesanci antické kultury, vědy a umění a snažení dále prohloubit starověké znalosti. V kartografii měly na jejím obrození vliv především znovuobjevení Ptolemaiovy Geografie, vynález knihtisku v Evropě a výsledky velkých objevných cest.

Ani evropská kartografie 15. století nezůstala stranou tohoto proudu. Když Turci stanuli r. 1354 na evropské půdě, začali cařihradští občané odcházet z ohrožených krajů zejména do Itálie a s nimi se dostala do latinské oblasti i řecká Ptolemaiova Geografia. Její "objevení" Evropou znamenalo skutečnou senzaci. Došlo k překladu do latiny, nejprve bez map (1406), později s 27 ptolemaiovskými mapami (nejstarší datovaná verze 1427). Vedle původních map (tabulae antiquae) se však objevují také nové, moderní mapy (tabulae modernae), z nichž první byla už r. 1427 mapa Skandinávie dánského kartografa Claudia Claussona Swarta (narodil se 1388).

Kromě Ptolemaiových matematických principů pro sestavování map byly přebírány i zastaralé údaje, které byly zdrojem četných omylů. Další nesprávností, která mj. ovlivnila později i záměry Kryštofa Kolumba a rozvoj poznání obecně, byla skutečnost, že Ptolemaios pro konstrukci svým map použil Possidoniovy, event. Strabonovy údaje o rozměrech Země, které jsou podstatně menší než ve skutečnosti. Z těchto podkladů byla konstruována též mapa z r. 1474 florentského kosmografa Paola Toscanelliho (1397-1482), která sloužila Kolumbovi jako navigační pomůcka při jeho objevných cestách. V r. 1466 přepracoval rakouský kosmograf Dominus Nicolaus Germanus (asi 1420-1490) obdélníkové ptolemaiovské mapy do lichoběžníkové sítě, zkráceně po něm nazvané Donisova.

S vynálezem tisku se objevuje i tisk map, nejprve z dřevořezu (1472), později z mědirytiny (1477).
Počátky mědirytectví a měditisky bývají kladeny do Itálie, kde v Subiaku roku 1477 vytiskl Conrad Sweynheim mapy k již uvedenému Ptolemaiovu dílu.

Počet moderních map roste současně s poznáním, že ptolemaiovské mapy vlastně neodpovídají znalostem ani názvům soudobého světa. Jednou z nových map je mapa střední Evropy Mikuláše Cusy (1401-1464), datovaná 1491, ale hotová r. 1451. Ptolemaiovský obraz světa, doplněný ovšem portugalskými objevy v Africe a patrně i mapou Paola Toscanelliho (1397-1482) z r. 1474, ukazuje předkolumbovský rukopisný zemský glóbus Martina Behaima (1459-1506) z r. 1492 o průměru 50,7 cm.