2.3.2.2. ISLÁMSKÁ KARTOGRAFIE
Arabové se stali středověkými dědici řecké geografie. V 9. století přeložili Ptolemaia z řečtiny nebo syrštiny a z něho a z řecké kartografie čerpala raná islámská kartografie prvního období, reprezentovaná nedochovanou mámúnovskou mapou světa z doby vlády chalífa al-Mámúna (vládl 809-833). Roku 827 byla znovu určována velikost Země u Bagdádu (v Mezopotámii a Sýrii), při němž délka kvadrantu zemského poledníku byla zjištěna na 10 506 000m. V arabském světě byly sestrojovány měřící přístroje (astroláby), glóby a mapy byly běžnou vyučovací pomůckou. Významným představitelem kartografie této periody je al-Chvárizmí (al-Chórézmí, 780-847), který vydal Knihu cest a zemí podle Ptolemaia, Araby velmi oceněnou.
Ve druhém, čistě islámském období je arabská kartografie zcela bez evropských vlivů a navazuje na starší arabský materiál. Nejvýrazněji se zde uplatňuje al-Balchí (zemřel 934), autor Knihy zemských pásem, obsahující 21 map s vysvětlujícím textem jež je typem islámského atlasu. Balchího mapy přebírali do svých děl al-Istachrí (934) a Ibn-Haukal (asi 976), který nově přepracoval Knihu cest a zemí. Jinými známými kartografy byli al-Mukadassí (zemřel asi 1000) a al-Birúní (973-1048). Nejstarší arabský zachovaný glóbus (hvězdný) je z r. 1080.
Arabské mapy světa z tohoto období, převážně kruhové a vlivem koránu s Mekkou uprostřed, silně připomínají zálibu maurského slohu v geometrických tvarech. Jsou kombinací přímek a křivek, rozmístění zemí je většinou chybné a jejich vzájemné proporce neodpovídají.
Nápravu zjednalo teprve třetí, normansko-arabské období islámské kartografie, reprezentované především mapami světa nejznámějšího arabského kartografa al-Idrísího (1099-1162 nebo 1166). Vedle kruhové mapy přiložil Idrísí ke své Knize Rogerově, kterou napsal jako arabský vyhnanec na dvoře sicilského vévody Rogera II. r. 1154, také 70 listů obdélníkové mapy světa, nejvýznamnějšího díla arabské kartografie (její rekonstrukci vydal r. 1928 K. Miller ve Stuttgartu). Toto nejvýznamnější dílo arabské kartografie je kompilací islámského a křesťanského učení, kombinací teorií Eratosthéna, Ptolemaia a Strabóna, modifikované pracemi jeho arabských předchůdců a částečně znalostmi o severních zemích od jeho hostitelů.
Idrísí dělil svět do sedmi klimatických pásů podle starých Řeků. Indický oceán je na jihu spojen se zemí, avšak na východě otevřený. Podle této mapy snad byla zhotovena i velká rytina na stříbře, která však byla r. 1161 při povstání zničena. Idrísí se domníval, že zeměkoule pluje v oceáně - jako vejce v umyvadle s vodou - a obydlená že je právě ta část nad vodou. Kdykoliv se Idrísí musel zmínit o pohádkových a nadpřirozených věcech, které vymysleli jeho předchůdci, provázel svá prohlášení výrokem "Jen Bůh ví, jak to opravdu je".
