2.2.2. EGYPT

V inundačním úrodném pruhu podél řeky Nil, který každoročně zaplavoval pozemky a smazával jejich meze, bylo často třeba nové vyměřování. Ve starém Egyptě , narozdíl od Mezopotámie, byl pro záznam událostí používán papyrus (papyrové svitky). Vzhledem k jeho křehkosti se nám těchto památek zachovalo málo, spíše o nich máme písemné zmínky. Mnohem lépe se zachovaly mapy a plány na zdech chrámů, hrobek a pod.

Stejně jako v Mezopotámii i v Egyptě sloužily mapy a plány především státní centralizované moci a souvisely hlavně s rozvojem zemědělství, vyměřováním pozemků a staveb. Z důvodů častého vyměřování pozemků pro da�ové účely se v Egyptě vyvinula na vysoké úrovní geodézie. O její kvalitě svědčí přesné vyměřování při stavbě pyramid a znovuobnovování vlastnických hranic po záplavách řeky Nil. Vzhledem k dobrým stykům se starým �eckem na tyto matematické základy geodézie později navázali řečtí geografové.

Mezi zachované památky patří papyrové mapy zlatých dolů, zavlažovacích kanálů, chrámů.

Patrně nejznámější egyptskou mapou je mapa zlatých dolů z let cca 1330 – 1317 př. n. l. Zachycuje část pouště se zlatými doly a je uložena v Turínském muzeu.

Obr. 2.19: Mapa zlatých dolů v Egyptě

Staří Egypťané ovšem vytvářeli i různé druhy "fiktivních" map. Stejně jako v ostatních starých civilizacích byl jejich život velmi úzce spjat s náboženstvím a tudíž se snažili zachytit či zmapovat život po smrti. Jedna z těchto map ukazuje ideální podmínky pro zemědělství a šťastný život v Osirisově říši mrtvých.

Obr. 2.20: Mapa mýtického posmrtného života v Osirisově říši