2.2.1. STAROVÄšKĂť VĂťCHOD

Starověkém východě jsou nejstarší doklady kartografie z Mezopotámie. Většina dochovaných památek je zakreslena na hliněných destičkách, které byly tehdy hlavním záznamovým médiem. Rozvinutá společnost v Mezopotámii se stala centrem vzdělanosti hlavně v literatuře, přírodních vědách a psaní, součástí této tzv. intelektuální revoluce byl i rozvoj mapování. Ačkoliv některé mapy zobrazují tehdy známý celý svět, valná většina dochovaných nálezů znázor�uje velkoměřítkové plány malých oblastí. Mezopotámských nálezů (jsou mezi nimi i plány měst) je celá řada a všechny dosvědčují, že tamní zeměměřictví už tehdy muselo za sebou mít dlouhou dobu vývoje.

Z let 2500 až 2200 př. n. l. (podle některých autorů dokonce z doby kolem r. 3800 př. n. l.) pochází mapa znázor�ující sever Mezopotámie s Eufratem a Zagorskými horami na východě a s pohořím Libanonu na západě. Je vyryta na hliněné destičce, nalezené ve vykopávkách města Gasur (pozdějšího Nuzi u dnešního Kirkúku v Iráku) 300km na sever od někdejšího Babylónu. Dnes je uložena v Semitském muzeu Harvardské univerzity v USA. Tato mapa je známá jako nejstarší stranově orientovaná – ve spodní části je nápis západ, v horní části východ a nalevo sever.

Obr.2.14: Hliněná destička s mapou severu Mezopotámie (vykopávky města Ga-Sur)

Asi stejně starý je vysloveně geometrický plán novosumerského chrámu, vyrytý do dioritové desky, kterou na kolenou drží sedící postava knížete Gudey. Socha byla vykopána zač. 80.let u někdejšího města Lagaše v jihovýchodní Mezopotámii a dnes je ve sbírkách pařížského Louvru.

Obr. 2.15: Plán novosumerského chrámu na sošce knížete Gudey

Mezi další známé nálezy patří plán města Nippur (cca 1500 let př. n.l), tehdy hlavního města Sumeru, ležícího jižně od Babylonu. Znázor�uje přesné půdorysy staveb, hradební zdi, brány, sklady, chrám. Obsahuje i legendu.

Obr. 2.16: Plán města Nippur

Ze stejného období pochází i plán polí Nippuru, znázor�ující nemovitosti politické a náboženské elity, umístěné podél toku řeky. Zavlažovací kanály oddělují různé typy sídel. Tato mapa odráží centrální správu pozemků, zavlažovacího systému a úřední moci v mezopotámském mapování. Zahrnuje také doprovodný text.

Obr. 2.17: Plán polí Nippur

Mapy se tímto víceméně úplně poprvé stávají součástí rozsáhlejších písemných popisů světa.

Ze 6.století př. n. l. pochází hliněná destička, na níž je ztvárněna babylónská představa světa. Mapa znázor�uje Babylón a Asýrii, obklopené oceánem. Ve střední části je znázorněn Eufrat, na jehož obou březích leží Babylón. V levé horní části nad kruhem představující oceán jsou symboly legendárních netvorů, kteří zde podle pověstí přebývají. Vpravo uvnitř kruhu je ovál symbolizující vojenského nepřítele Asýrii, který později Babylón ovládl. Bažiny, nacházející se vlevo dole vedle řeky Eufrat, jsou popsány jako území Bit Yakin, jednoho z mocných Chaldejských rodů, odkud vzešel babylónský král. Centralistický pohled, zahleděný víceméně na vlastní území s výjimkou hrozby Asýrie, zcela ignoruje území Egypta a Persie, které v té době bylo obyvatelům Babylóna dobře známé.

Obr. 2.18: Babylónská představa světa

Mapa se patrně opírá o vzor ze 3. tisíciletí př. n. l. a je uložena v Britském muzeu v Londýně. Je skutečně zajímavé, že její kruhový tvar se velice podobá později vytvořeným kruhovým mapám z raného středověku, tzv. Mappaemundi.