4.2.2. ZJIŠŤOV�NÍ KVAZIEKVIDEFORM�T

V pojetí moderní kartografie a kartometrie představují ekvideformáty množinu bodů konstantního zkreslení, vykreslené v zobrazovací rovině.

Na starých mapách do pojmu kvaziekvideformáty zahrnujeme množiny bodů, vyšetřených průběhů zeměpisné sítě poledníků a rovnoběžek podle polohy bodů v kresbě obsahu mapy, především zákresu sídel, pramenů a soutoků řek, vzhledem k zeměpisné síti na novodobých topografických nebo obecně geografických mapách.

Konstrukce kvaziekvideformát: Tato konstrukce vychází z volby identických bodů, tj. bodů jednoznačně identifikovatelných v moderní i ve staré mapě. Jako identické body se nejčastěji volí sídla, soutoky řek, prameny, hráze rybníků, hrady, zámky, kostely, kláštery, dále osady, mlýny, dvory, křižovatky cest, mosty, případně vrcholy vyvýšenin, propasti, jeskyně apod. Za optimální rozmístění identických bodů je považován stav, kdy tyto body rovnoměrně pokrývají zkoumané území.

Pro posouzení přesnosti zkoumaných starých map nestačí pouze orientačně provedené srovnání malého počtu míst, nýbrž je nutné volit takový počet bodů, který umož�uje jejich statistické vyšetření. Z identických bodů zjišťujeme odchylky v zeměpisných souřadnicích podle zákresu lokalit a zákresu zeměpisné sítě v rámu staré i moderní mapy.

Po vymezení příslušného počtu identických bodů získáme dva soubory hodnot naměřených zeměpisných souřadnic. Jednu sadu hodnot tvoří zeměpisné souřadnice bodů odměřených na staré mapě, druhou sadu představují zeměpisné souřadnice odpovídajících bodů na moderní novodobé mapě. Porovnáním iden-tických bodů z obou map obdržíme diference způsobené deformací v polohopisných základech staré mapy. Jedná-li se o systematické chyby, např. zvětšení, protažení nebo stočení, není tím ovlivněna relativní přesnost polohy místa vzhledem k místům mezi sebou, ale je tím porušena celková návaznost. Zvětšení, zmenšení nebo stočení kresby neporušuje znázorněný tvar území. Deformace tvaru území naopak poukazuje na nepřesnosti konstrukce obsahu mapy. Takto obdržené výsledky lze v podstatě zpracovat dvojím způsobem:

1. Buď do novodobé mapy připisujeme příslušným identickým bodům hodnoty diferencí nebo obdržíme zkreslený obraz zkreslené sítě staré mapy. Užijeme-li prvního způsobu prezentace výsledků obdržíme mapu s příslušnou sadou diferencí - mapa podává názorný obraz, ze kterého lze vyčíst, které části staré mapy byly nejvíce deformovány a naopak části, které byly zkresleny nejméně. Chyby mapové kresby lze vyhodnocovat jak odděleně pro poledníky a rovnoběžky, tak pro poledníky a rovnoběžky současně.
2. Způsob vyhodnocování odchylek prostřednictvím sledování zkreslení sítě po transformaci rovnoběžek a poledníků novodobé mapy do staré mapy umož�uje postihnout polohové a zejména směrové odchylky. Tímto způsobem lze úspěšně hodnotit staré mapy z hlediska jejich orientace ke světovým stranám a z hlediska stočení zeměpisné sítě na příkladem magnetickou deklinaci před vznikem této mapy. Při dostatečném zhuštění sítě rovnoběžek a poledníků a následně kvaziekvideformát lze pak studovat kresbu obsahu staré mapy současně v celém rozsahu poměrně spolehlivě.

Pro způsob 2) lze s úspěchem využít moderní technologie v digitálním prostředí. Tímto způsobem postupovali Z. Stacho� a T. Fic při zjišťování kvaziekvideformát na mapě Moravy od J. A. Komenského z roku 1627 (STACHOŇ, Z. - FIC, T. 2005 - obr.4.1) a došli ke spolehlivým výsledkům. Tyto výsledky jsou zcela odlišné od výsledku O Vičara, publikovaného později v řadě titulů i u jiných autorů (VIČAR, O. 1972 - obr.4.2).

Obr. 4.1. Kvaziekvideformáty na Komenského mapě Moravy z roku 1627 (autoři STACHOŇ, Z. - FIC, T.: 2005)

Obr. 4.2. Kvaziekvideformáty na Komenského mapě Moravy z roku 1627 (autor VIČAR, O. 1972)