Následující kapitola : ZJIOVN KVAZIEKVIDEFORMT
4.2.1. ZJIŠŤOVÁNÍ KARTOGRAFICKÉHO ZOBRAZENÍ STARÝCH MAP
Staré mapy jsou zatížené celou řadou deformací. Omezíme-li se pouze na obraz kartografických sítí, mohou být tyto deformace důsledkem chyb a nepřesností při výpočtech, konstrukci a vykreslení zeměpisných sítí před kresbou obsahu mapy nebo dodatečně nezávisle na kresbě obsahu, navíc jsou deformace ovlivněny srážkou papíru, která ještě v jednotlivých plochách mapového pole může být různá.
Analýzu kartografického zobrazení je třeba chápat komplexně. Obecně platí, že vizuální rozpoznávání a kartografické vyšetřování zobrazení na mapách velkých měřítek je podstatně obtížnější než na mapách malých měřítek. Při vlastním vyhodnocení se soustředíme především na určení druhu kartografického zobrazení, a to hlavně zobrazení válcová, kuželová, dále lichoběžníková, s obdélníkovou sítí a podobně. K tomu slouží především zákres rovnoběžek (přímkový, obloukový apod.), poměr délek dílku zeměpisné délky při spodním a horním okraji sekčních čar. Dále zjišťujeme nezkreslenou (nebo zobrazovací) rovnoběžku na základě vztahu měřítka v poledníkovém směru a měřítek na jednotlivých rovnoběžkách.
- Příklad: na mapě Moravy od G. M. Vischera Tyrolského z roku 1692 je zeměpisná síť obdélníková protažená v rovnoběžkovém směru, protože ekvidistantní - zobrazo-vací rovnoběžka v poměru k délce středního poledníku vychází na 47°15' s.š., zatím co tuto vlastnost by měla mít střední rovnoběžka mapy 49°28' s.š., která je však prodloužena 1,046 krát.
V dalším vyhodnocování se analýza kartografického zobrazení řídí metodikou pro zjišťování zobrazení obecnými postupy, platnými pro novodobé mapy, a to především:
- vyhledávání a kritické posouzení informací o dané mapě, uvedené v různých odborných publikacích a pramenech,
- vizuální a kartometrické vyšetření obrazu zeměpisné sítě na mapě, proto v různých místech mapy zjišťujeme:
- druh křivek, zobrazující zeměpisné poledníky a rovnoběžky,
- úhel mezi poledníky a rovnoběžkami,
- vzdálenosti mezi jednotlivými poledníky,
- vzdálenosti mezi jednotlivými rovnoběžkami,
- stanovení pravděpodobných zobrazovacích rovnic a výpočet polárních nebo pravoúhlých souřadnic některých uzlových bodů zeměpisné sítě,
- testování analýzy kartografického zobrazení konkrétní mapy.
Předcházející kapitola : KARTOMETRICK ETEN NA STARCH MAPCH
Následující kapitola : ZJIOVN KVAZIEKVIDEFORMT
