3.3.6. JOHANN GEORG VOGT
Roku 1712 vyšla ve Frankfurtu nad Mohanem a v Lipsku malá knížka od Jana Jířího Vogta (1669-1730), k níž je přiložena dosti velká a značně podrobná mapa Čech Nova totius regni Bohemiæ tabula ... o rozměru 85,5 x 65,5 cm a měřítku cca 1: 400 000. Tato mapa má již zeměpisnou síť. Legenda obsahuje 24 smluvených znaků. Mapové pole zaznamenává 3110 lokalit od hrazených měst až po pojmenované mlýny. Kromě smluvených znaků použil autor i perspektivní drobnokresby. Horstva na této mapě jsou zakreslena dosti nesouvisle a hlavní rysy horopisu Čech tak zanikají. Lesní porosty jsou zakresleny pouze na Šumavě a v jižní části Krušných hor. Zato vodní síť je velmi hustá a dokonalejší než u jeho předchůdců, např. v Praze je správně vyznačen charakteristický meandr Vltavy. Velkou pozornost věnoval Vogt tvarům a umístění vodních ploch, u nichž vynikají soustavy rybníků na Třeboňsku a Přeloučsku, velikosti ploch jsou však zveličeny. Dále jsou na mapě vyznačeny doly na zlato, stříbro, cínové a měděné rudy, místa při řekách, kde se vyskytovaly perlorodky, termální lázně, sklárny, vinice, železné hutě a celní stanice.V mapovém poli jsou navíc vyznačeny i znaky, které v legendě vysvětlené nejsou.
Vogtova mapa, i když má značný význam např. při studiu hydrologických poměrů krajiny v Čechách, je posledním soukromým podnikem staršího období české kartografie.