3.2. POUTNICKÉ MAPY NA ZAČ�TKU NOVOVĚKU

Ze samého konce 15. století známě několik map norimberského původu, na nichž mají české země dosti správný vzhled. S pomocí stoupajícího počtu textových popisů cestovních itinerářů nebylo obtížné zkonstruovat jednoduché poutnické mapy. Důležitým impulsem pro vydávání těchto map ve střední Evropě byl blížící se Svatý rok 1500 a s ním spojený stálý zájem o putování do �íma.

Nejstarší dochovaná mapa poutnických cest z konce středověků je anonymní a nedatovaná, tzv. Romweg-Karte ( Das ist der Rom-Weg...). Kolem r. 1500 zhotovená mapa (zobrazení válcové ekvidistantní) v měřítku asi 1:5 300 000 je orientovaná na jih. Od této mapy, jejímž autorem je nejspíše norimberský kartograf, astronom, lékař, výrobce cestovních pomůcek a kompasů Erhard Etzlaub (asi 1460-1532), je známo nejméně 10 exemplářů ze tří různých vydání s několika korekturami na tiskových deskách. Nejnápadnější charakteristikou mapového obsahu jsou silniční komunikace do �íma, z nichž nejdůležitější jsou zakresleny tečkami s odstupem jedné německé, zvané též geografické míle, v hodnotě přibližně 7 420m mezi dvěma sousedními body. Přes naše území je pouze spojení Vídně s Krakovem přes Mikulov, Brno, Vyškov, Olomouc, Lipník n. Bečvou, Nový Jičín, Ostravu a Těšín. Není nezajímavé kartometrické zjištění, že autor znázornil úsek z Krakova přes víde�ský most přes Dunaj, který existoval od r. 1439, do Benátek 131 německými mílemi, což odpovídá 972 km. Dopustil se tak pouze čtyřprocentní chyby, neboť skutečná vzdálenost je jen o 41 km delší tj. 1013 km.

V r. 1501 vyšla v Norimberku nepochybně již z Etzlaubovy ruky rozsáhlejší a silněji rozvětvená tzv. Landstrassen-Karte, rovněž orientovaná k jihu, s komunikačním středem v Norimberku. Dřevotisk má měřítko asi 1:4 100 000, vyhotoven byl Georgem Glockendomem. Čechy jsou opět znázorněny charakteristickým věncem pohraničních hvozdů. V Čechách jsou poprvé spojena silničními komunikacemi města v úseku z Chebu (eger) přes Weiden na Tachov (dachau), Plze� (pilsen) a Beroun (beron) do Prahy (prag) a odtud přes Kutnou horu (kuturg), Jihlavu, Třebíč (trebecz), Brno (prunn) a Mikulov (nidasprung) do Vídně. V Brně se napojuje krakovská cesta přes Ostravu, Nový Jičín, Olomouc a Vyškov, přičemž v Olomouci ústí ještě přes Šternberk tzv. kladská cesta z Nysy. V Čechách je mimo dopravní spoje vyznačeno ještě dalších 9 měst, na Moravě další 3 a ve Slezsku 1 město.

Srovnáme-li jednotlivé úseky, popř. obě celé trasy naším územím, zjistíme nápadné rozdíly ve vzdálenostních údajích oproti sousedním, především německým zemím. Úsek z Tachova přes Prahu a Jihlavu do Mikulova dlouhý 433 km znázornil Etzlaub 47 mílemi. Pokud použil německé míle o 7 420 m, dopustil se poměrně značné chyby – 19,48%, tj. skutečná vzdálenost je přibližně o 84 km delší. Pokud ale Etzlaub odměřoval českými mílemi o 9 250 m, dopustil se přijatelné chyby +4,62%, tj. považoval skutečnou vzdálenost o cca 20 km delší. S přihlédnutím k podobné analýze na švýcarském území se zdá, že Etzlaub skutečně používal pro cizí území tamních mílových údajů, ne však vždy důsledně a na všech úsecích. Dokladem je rozbor 232 km dlouhé moravské trasy z Ostravy přes Olomouc a Brno do Mikulova. Ovšem neznáme rozměr tehdejší moravské míle, která se od české i německé lišila.