2.2.4. INDIE

Ve srovnání s Čínou a islámským světem má jižní Asie jen skromné předmoderní kartografické záznamy, z nichž se zachovalo velmi málo. Z 2. nebo 1. stol. př. n. l. se dochovaly zdobené úlomky nádob, na nich jsou zobrazené plány klášterů. První zřetelná mapa pochází až z doby mezi lety 1199 – 1200 n.l. ; jedná se o kamenný basreliéf zobrazující mytický kontinent.

Náboženské kultury, zvláště hinduismus a džinismus, představovaly dominantní téma pro indické mapování, jež se spojovalo s astronomií a vyžadovalo rozvoj astrolábů a hvězdných glóbů. Astronomické nákresy tak tvoří prvotní formu raně indického mapování. Náboženská a symbolická témata dominovala indickému podání světa. Svět zobrazený jako lotosový květ, jehož okvětní lístky představovaly pevninu, byl jedním z důležitých témat. V puránském (purány – soubory indických legend a mýtů) a džinistickém pohledu na lidský svět byla Indie zobrazována jako jižní kontinent.

Indické mapování bylo později ovlivněno jinými kulturami, nejprve islámem a později evropskou kulturou. Způsoby indického mapování se lišily od evropského – mapy neměly měřítko, protože velikost byla volena podle důležitosti, nikoliv podle vzdálenosti; jen málo z nich mělo kompasové družice nebo zeměpisnou síť, neobsahovaly ani jednotné zeměpisné symboly. Reprodukce krajiny s geometrickou přesností nebyla požadovaná za cíl. Náboženské otázky byly důležitější. Avšak výzkum indického mapování čerpá z omezeného množství pramenů a my tomuto systému porozumím lépe, pokud budou objeveny další mapy.