4.3. VYŠET�ENÍ SPOLEHLIVOSTI A P�ESNOSTI Z�KRESU OBSAHU NA STARÝCH MAP�CH

Vyšetření kvality zákresu obsahu mapy je jedním z nejdůležitějších cílů kartometrických šetření na starých mapách. výsledky těchto šetření jsou důležité ze dvou hlavních důvodů:

• Jednak jde o cennou pomĹŻcku pro pátránĂ­, z jakĂ©ho pramene eventuálnÄ› jak kvalitnÄ› byl pĹ™ekreslen obsah mapy do mapy odvozenĂ©. PĹ™i tom je nutnĂ© rozlišovat u starĂ© mapy jejĂ­ kostru (tj. obraz zemÄ›pisnĂ© sĂ­tÄ› a obrazy opÄ›rnĂ˝ch bodĹŻ, jejichĹľ souĹ™adnice byly známy v dobÄ› tvorby mapy) od podrobnĂ©ho obsahu (tj. polohy sĂ­del, prĹŻbÄ›h vodnĂ­ch tokĹŻ, hranic, komunikacĂ­ a dalších prvkĹŻ obsahu mapy).
• DruhĂ˝m dĹŻvodem je otázka dobovĂ˝ch zmÄ›n, kterĂ˝m podlehly nÄ›kterĂ© části obsahu map ve srovnánĂ­ se stavem map rĹŻznĂ˝ch obdobĂ­, napĹ™. vodnĂ­ toky, magnetická deklinace apod.

Vyšetřování spolehlivosti a přesnosti obsahu mapy se provádí porovnáním staré mapy s mapou novodobou. Výběr lokalit a předpoklad spolehlivosti jejich zákresu na staré mapě představuje jeden z nejdůležitějších úkolů před vlastním kartometrickým šetřením. K tomuto účelu slouží práce s itineráři, historickými tabulkami, rešerší dosavadní literatury apod., která výběru předchází.

Sídla představují jeden z nejvýznamnějších prvků v obsahu map. Na starých mapách se sídla využívají především ke zjištění:

• Měřítka mapy - bylo jiĹľ pojednáno.
• GeometrickĂ© pĹ™esnosti mapy: Zde je nutnĂ© urÄŤit lokality, kterĂ© lze povaĹľovat za opÄ›rná mĂ­sta, pĹ™edevším sĂ­dla, jejichĹľ zemÄ›pisnĂ© souĹ™adnice byly v tĂ© dobÄ› astronomicky urÄŤenĂ© nebo pĹŻvodce, autor ÄŤi sestavitel mapy zĹ™ejmÄ› znal - potĂ© odvodĂ­me souĹ™adnice tÄ›chto mĂ­st ze starĂ© mapy. RozdĂ­ly tÄ›chto hodnot k hodnotám vyšetĹ™enĂ˝ch na novodobĂ˝ch mapách jsou pĹ™edpokladem studia geometrickĂ© pĹ™esnosti.

  Vyšetřování zeměpisných šířek probíhá relativně snadno, protože syste-matický vliv chyb ukazuje zpravidla na míru nepřesnosti starých měření. Nepřesnosti u zeměpisných délek jsou navíc zapříčiněny neznalostí počátečního poledníku, který do první poloviny 17. století značně nejednotný a na starých mapách nebývá udán.

  - Příklad, zeměpisné souřadnice pro Brno na topogafických mapách (v našem případě vydaných po roce 1918), na Blaeuových vydáních Komenského map Moravy typu KMM B1 až KMM B3, Müllerově mapě Moravy z roku 1716 a Homannových map krajů od roku 1720 resp. 1740:

  III.vojenské mapování	34°17' v.d.	Ferro	49°12' s.š.
  KMM B1,2	39°25' v.d.		49°07' s.š.
  KMM B3	35°05' v.d.		49°07' s.š.
  MMM 1716 stavovská	36°38' v.d.		49°07' s.š.
  MMM 1720 mapy krajů	36°08' v.d.		48°55' s.š.

V podstatě u všech uvedených map je zeměpisná délka uváděna autory od Ferra. U KMM B1 a KMM B2 byl zřejmě použit výpočet velikosti Země tradující se od Posedionova (137-50 př.n.l.) měření velikosti Země, který uváděl délku kvadrantu Země hodnotou 8 333 100 m, čili poloměr Země 5 305 km. podle těchto údajů by zeměpisná délka Brna vycházela přibližně na 41°08' v. od Ferra. Odchylka od odměřených hodnot na KMM B1,2 39°25', tj. 1°43' nás nemůže zarážet, protože stočení rámu na KMM A1.1 oproti S-J směru vykazuje zhruba hodnotu 8°50' a my neznáme hodnotu magnetické deklinace, která ovlivnila zákres zeměpisné sítě na této mapě. Nemůžeme vyloučit ani vliv chybného určení zeměpisných souřadnic, chyby v zákresu města Brna ani deformace papíru, způsobené tlakem, tahem, vlhkostí či vysychání. - Po roce 1642 byly na Blaeuově vydání KMM B3 opravené hodnoty zeměpisných délek, takže pro Brno zde vychází 35°05' v.d. od Ferra, tj +0°48' od III. vojenského mapování. Změnu hodnot po roce 1642 můžeme přičíst přepočtu velikosti Země buď podle měření Fernelova (1525), práce Schnelliovy (1610-1615) nebo i Norwoodovy (1636).