4.2.5. MĚ�ENÍ DÉLEK NA STARÉ MAPĚ

Na mapách se neměří skutečná (prostorová) délka čáry na zemském povrchu, nýbrž jen její průmět do vodorovné roviny v příslušném zobrazení. Ke zjištění skutečné délky bychom museli změřit délku rozvinutého nepřevýšeného podélného profilu.

Na starých mapách délku čáry ovliv�ují nejen lokální měřítka a srážky papíru, ale také deformace zákresu čáry způsobené stupněm poznání původce - autora mapy, rytcem či kresličem při překreslování a dalšími faktory.

Přesněji můžeme měřit délky čar pouze na starých mapách, které již mají vědecky provedené kartografické zobrazení a geodetické základy. Proto měřit skutečné vodorovné průměty délek můžeme prakticky pouze na starých mapách od počátku 19. století, které spl�ují tato kritéria. V těchto případech měříme buď křivkoměrem nebo odpichovátkem podle obecně známých kartometrických principů.

U starších map, které nespl�ují výše uvedená kritéria, je měření délek problematické. S hrubou chybou "nejspolehlivější" jsou staré mapy, na nichž u komunikací jsou zakreslené milníky, jako např. na poutnických mapách nebo např. na Klaudiánově mapě Čech z roku 1518. V těchto případech je nutné dát pozor na použitou míli, jejíž délka se v mapovém poli může měnit zejména v závislosti na území, např. na území Německa obecné nebo geografické míle, v Čechách česká míle, Na Moravě moravská míle platná v té době.

Měření spolehlivých délek na starých mapách od počátku jejich vzniku v prehistorii až po rozšíření triangulace, respektive trigonometrie, není s požadovanou přesností podle moderních kritérií možné vůbec.