3.6.5. JOSEFSKĂť KATASTR

Další zdokonalování berní ruly a exaequatoria již nebylo možné. Stále častěji se vyskytovala ojedinělá ostrůvkovitá mapování panství nebo rozsáhlých pozemků zemskými měřiči a zárove� rostla nespokojenost s dosavadním katastrem, založeným na nesprávných plošných základech. To vše vedlo k přesvědčení, že již nelze odkládat rozhodnutí o změření a zmapování pozemků.

Nezbytné mapovací práce byly uskutečněny za Josefa II., který prosadil i při neochotě svých rádců velkou katastrální reformu. Josef II. uložil Dvorské radě, přes odpor a výhrady ve státní radě a dvorské komisi, aby mu podala návrh na opravu katastru na základě vyměření půdy a naprosté rovnosti v jejím právním postavení, ať patří komukoliv.

Patent Josefa II. ze dne 20. dubna 1785 stanovil, že každá země, každá obec a každý držitel půdy má přispívat podle výtěžku ze svých pozemků na krytí státních vydání. Nařizoval dále, že všechny úrodné pozemky, ať dominikální či rustikální, se musí uvnitř hranic obcí zaměřit a zobrazit a musí se vyšetřit jejich hrubý výnos podle úrodnosti. Držitelé měli přiznat počet svých pozemků a výtěžek z nich, jejich přiznání se měla kontrolovat. Nepřiznaný pozemek propadal a měl jej dostat ten, kdo učinil oznámení u komise, nebo se prodal tomu, kdo nabídl nejvíc.

Měření v každé zemi Rakouska-Uherska řídila vrchní komise, které podléhaly krajské komisi. Krajská komise měla krajského komisaře, ekonoma a inženýra, kteří poučovali osoby, zúčastněné na měření. Pozemky menšího rozsahu a pravidelnějšího tvaru měřili sedláci řetězcem nebo provazcem (měření „skrze sedláky“) pod vedením vrchnosti nebo podle instrukcí inženýra. Tyto pozemky se nezobrazovaly, avšak jejich rozměry se zapsaly do fase. Rozsáhlejší a nepravidelné pozemky, zejména lesy a větší pozemky ve svahu zaměřil přísežný inženýr většinou měřickým stolem (měření „skrze zeměměřiče“) a zobrazil je. Domy se jen sepsaly, dostaly domovní čísla, ale nezaměřovaly se. Měření se konala za spolupůsobení 3 důvěrníků, znalých místních poměrů. Měření se týkalo jen pozemků plodných ( bez neplodných ploch, cest, silnic, řek, potoků a pod.) Nezaměřovaly se ani pozemky, které byl již dříve geometricky správně zaměřeny.

Výměry pozemků, které měřili sedláci, zapisoval do přiznání pověřený úředník. Výměru nepravidelných pozemků zapisoval inženýr. Výměry byly přezkoušeny inženýry krajských komisí a revidovány inženýrem vrchní komise. Pozemky se zařazovaly do čtyř druhů: role, louky, vinice a lesy, z nich se vypočítal hrubý výnos. Přiznání (fase) se dělily na dominikální a rustikální. Po skončení zaměření uzavřel vrchnostenský úředník přiznání a vypočetl roční výtěžek. Uzavřené přiznání podepsali úředníci, znalci a rychtář a po porovnání se svými zápisy i vrchnost. Přiznání se uložilo u rychtáře, kde do něho mohl každý volně nahlédnout.

Josefský katastr byl tedy vyhotoven způsobem a podle zásad jako všechny pozdější katastry. Jednotnost v technických pracích zaručovala podrobná instrukce, bylo pamatováno na veřejnost, nestrannost a kontrolu. Práce byly dobře organizovány a skončeny během 4 let a katastr vstoupil v platnost 1. listopadu 1789.

Pro mapování měly z operátů josefského katastru největší význam polní náčrty (brouillony), knihy fasí (přiznání), pozemkové topografické archy (fasní archy), úhrnné sestavy plošné výměry kultur a kontrolovaného ročního výtěžku. Polní náčrty, které vyhotovovali většinou vojenští inženýři od různých pluků, jsou uloženy ve válečném archivu ve Vídni.

Na krátkost doby, v níž byl josefský katastr vyhotoven, je dílem mnohem dokonalejším, než dřívější katastry, které se napojovaly na pochybný základ věčnými vizitacemi po celá staletí. Rychlost vyhotovení se však nutně musela odrazit v jakosti díla. Chybou bylo, že nebyly všude vyhotoveny řádné náčrty. Také nestejnoměrnost v odhadu výnosu vydala dílo v nebezpečí velké řadě námitek a vyřazení z účinnosti.