2.4.1. DOBA VELKÝCH OBJEVŮ A ROZVOJ KARTOGRAFIE
V roce 1492 (12.října) přistává Kolumbus v Americe. První datovaná mapa, která už zachycuje Nový svět je dílem španělského navigátora z Kolumbovy vlajkové lodi – Juana de la Cosy (zemřel 1509) a pochází z r. 1500. Zaznamenává již i Cabralovo přistání v Brazílii, Cabotovu cestu do Kanady, Vasco de Gamovu do Indie a zakresluje také Kubu jako ostrov, třebaže plavci museli Kolumbovi potvrdit, že Kuba je součástí pevniny (rozumí se asijské). Obraz ztracené vlastnoruční kresby ukazuje patrně mapa tureckého korzára Piriho Reise (Piri Muhyi´l-Din Reis – pirát, námořník, admirál, kartograf a geograf) z r. 1513. Nejstarší tištěná mapa s novými objevy je od Giovanniho Contariniho (zemřel 1507) z r. 1506.
V této době vešly do obliby i glóby. V Norimberku byl jejich autorem především Johann Schöner (1477-1547). Jeho glóby z let 1515, 1520, 1523, 1533 obsahují kresbu hypotetického jihopolárního kontinentu a od r. 1523 i zakreslení objevů Magalhaesovy výpravy.
Oblíbené kosmografie vydává v německém jazyce od r. 1524 ingolstadtský Peter Apian (1495-1522) a především od r. 1540 basilejský profesor Sebastian Münster (1489-1552), jehož práce obsahující mapy z hrubě řezaných dřevořezů, byla také r. 1544 přeložena do češtiny (Kosmografie česká od Zikmunda z Puchova).
Další rozvoj kartografie
Cusova mapa ovlivnila zpracování dalších map Evropy, především mapy Erharda Etzlauba (1460-1532) z r. 1500 (Das ist der Ro-Weg) a 1501 ( Das sein dy lantstrassen durch das Romisch reych), a ty zase měly vliv na Waldseemüllerovu čtyřlistovou mapu Carta Itinereraia Evropae z r. 1511 a 1520.
Tvorba map byla na výši i v Itálii, zejména pokud jde o portolánové mapy. Italové jako renesanční umělci vynikli i v kresbě map. Vznikají zde také soubory map na způsob atlasů, které obsahují mapy různých autorů. Jejich nejvýznamnějšími tvůrci jsou Benátčan Battista Agnese (1514-1564) a v Římě Antonio Lafreri (Lafréry 1512-1577). Tento Francouz, rytec z Besanconu, se v Římě usadil r. 1544. Všechny svazky map, opatřené stejnou titulní stranou , vydal v r. 1553. Všechny dochované Lafreriho „atlasy“ obsahují jednotlivé mapy, které se v jiných atlasech nevyskytují a každý z nich zahrnuje vzácné, někdy dokonce unikátní mapy, jako jsou mapy kartografů J. Gastaldiho, F. Bertelliho, B. Zalteriho aj. Tento soubor také poprvé vyobrazuje na titulním listu Atlanta, nesoucího na ramenech Zeměkouli.
Velké zeměpisné objevy znamenaly takové rozšíření geografického obzoru, že to vyžadovalo nové vhodné kartografické zobrazovací metody. Tak vznikla zobrazení Stabovo-Wernerovo, Sylvanovo, Frisiovo, Apianovo, Finaeovo, Loritzovo, Postelovo, Mercatorovo, Sansonovo aj. Mercatorovou mapou vstupuje matematická kartografie do své první vědecké fáze.
