Následující kapitola : SVĚTOVÉ DĚJINY

1. ÚVOD

Každá oblast vědeckého výzkumu a činnost má organickou povinnost zabývat se nejen současnou teorií, ale musí se zabývat i svou historií, vývojem svých názorů na objekt poznání a tvorbu. V Mezinárodní kartografické asociacinové okno(International Cartographic Association – ICA) má kartografie jako věda též sekci History of Cartographynové okno. – Tato multimediální učebnice "Dějiny kartografie" byla zpracována v rámci projektu FRVŠ 1293 a bude postupně doplňována a upřesňována. Studijní text s obrázky a přílohami je určen především vysokoškolským studentům oboru kartografie, geoinformatiky a dálkového průzkumu Země, dále studentům geografie, historických věd a dalším zájemcům.

Mapový nákres, plán, mapa a další kartografické produkty dokáží podat obraz krajiny přesněji a výstižněji než slovní popis. Schematické nákresy se proměnily v mapy a plány, které odrážely soudobé zeměpisné znalosti, účel, pro který byly vyhotovovány, úroveň hospodářství, vědy, techniky a kultury. Často byly doplňované ozdobnými prvky, které zachycovaly umělecký styl té doby i způsob života tehdejší společnosti a názory původců map.

Zájem o staré mapy v nejširším pojetí byl nejen odborný, studijní, ale i sběratelský, často spojovaný s osvětou a komercí při vydávání faksimilií. Staré mapy jsou i významnými svědky stupně poznání, kultury a dalších atributů a také historickými prameny. Tyto prameny využívají hlavně společenskovědní disciplíny. K těmto disciplínám patří především dějiny kartografie, historická kartografie, historická geografie i historiografie obecně.

Dějiny kartografie i historická kartografie získávaly a stále získávají poměrně snadno své stoupence. Staré mapy a plány využíváme při různých činnostech. Jestliže v literatuře nacházíme názvy lokalit, které na novodobých mapách nenacházíme, např. ve starých herbářích, hledáme tyto lokality na starých soudobých mapách. Při geologickém průzkumu v nížinné oblasti hledáme na starých mapách např. průběh původně meandrujícího, nyní regulovaného toku. Používáme je při rekonstrukcích starých cest apod. Využíváme je pro etymologii existujících případně i později zaniklých lokalit, toků, územních jednotek v celé chronologické posloupnosti starých map a pramenů. Staré mapy jsou předmětem i sběratelského zájmu a využíváme je také k dekorativním a komerčním účelům. Příkladů využívání starých map je bezpočet.

Studium starých map a plánů předpokládá uplatnění tradičních metod historické práce i postupů a metod v kartografii a geografii. Moderní metody např. v digitální kartografii umožňují spolehlivěji prostorově lokalizovat historické skutečnosti. Vzájemné propojení společenských a přírodních věd dále umožňuje vytváření nových tematických map s historickým obsahem.

Vybrané pojmy používané v multimediální učebnici "Dějiny kartografie":

Dějiny kartografie se zabývají vývojem kartografie jako vědy. Studium starých map pak má pro ni stěžejní význam.
Historická kartografie se snaží výsledky historickogeografických výzkumů prostorově vyjádřit, připravuje také nová komentovaná vydání starších kartografických produktů.
Pojem stará mapa používáme pro označení mapy vydané v minulosti.
Pojem historická mapa se vztahuje na tematickou mapu, která zachycuje historické události v minulosti.
Pod pojmem mapa rozumíme v této učebnici každý kartografický produkt, pokud není tento pojem upřesněn.
Faksimile je novodobé vydání staré mapy moderními technikami z důvodů badatelských, sběratelských nebo komerčních. Rozlišujeme faksimile věrné, které včetně barevnosti reprodukuje konkrétní starou mapu včetně jejího poškození, patiny papíru apod., dále faksimile studijní pouze černobílé a faksimile komerční, které např. jsou barevné, i když předloha je černobílá nebo jinak (neuměle) vybarvená.
Kartuš je ozdobné nebo ornamentální orámování titulu mapy.
Kopie je tištěná z později vyryté tiskové desky nebo rukopisná napodobenina původního výtisku, která je na první pohled jen těžko rozlišitelná od předlohy.
Novotisk je novodobý výtisk z původní dochované tiskové desky staré mapy z důvodů bibliofilských, komerčních a jiných.
Odvozenina, resp. derivát, je mapa odvozená z původní nebo již odvozené mapy zpravidla jinými vydavateli. Bývá většinou překreslena či přeryta z "volné ruky", různě generalizována, případně i doplňována.
Parergon je zpravidla obrazová výzdoba vyskytující se nejčastěji v rozích staré map.
Původní vybarvení znamená ruční vybarvení staré mapy těsně nebo v relativně krátké době po jejím vytištění.
Původní výtisk je stará mapa vyhotovená původcem – autorem mapy - na základě jeho pozorování, měření, event. sestavený sestavitelem z různých podkladů písemných, grafických, tabulkových, itinerářových apod. a vydaný tiskem.
Rukopisná předloha je v podstatě autorský originál, zhotovený původcem mapy, podle kterého byla vyryta tisková deska nebo vyhotoveny vydavatelské originály.
Unikát je jediný dochovaný exemplář staré mapy na světě, resp. na území jednoho státu. Nesprávně se pro tento případ používá pojem originál.
Veduta na staré mapě je výtvarný boční pohled na město obvykle v širším zorném úhlu.

Vybrané výrazy pro osoby uvedených na starých mapách:

Autorauctore
Kreslič též navrhovateldel., delineavit, descripsit, entw., entworfen, gez., gezeichnet, invenit
Ryteccaelvit exc., excud., excudit, fecit, gest., gestochen, incidit, incidente, sc., sculp., sculpsit
Tiskař, vydavatel (tiskl, vydal) – apud, ex officina, formis, gedr., gedruckt, sumptibus.

Brno, prosinec 2005

Milan V. Drápela

s autorským kolektivem



Následující kapitola : SVĚTOVÉ DĚJINY


Multimediální učebnice Dějin kartografie
© Obsah: M. Drápela, Z. Stachoň, K. Tajovská
© Design: Z. Podhrázský, Z. Stachoň
Geografický ústav PřF MU Brno, Kotlářská 2, Brno 611 37, Tel. (+420) 549 49 4925